ČESKÁ REPUBLIKA BEZ STRATEGICKÝCH INOVAČNÍCH AMBICÍ

Abstrakt

Scénář začíná předpokladem, ke kterému je nejrizikovější přístup
prognózování je přímou extrapolací minulých trendů. Příkladem
České dějiny vypovídají: ve 20. století země zažila deset velkých změn
sociálního a politického systému, včetně vážné hospodářské krize s polit
a sociální důsledky a rozpad společného československého státu. Češi
proto mají tendenci reagovat na světové dění opatrně. Přesto z pohledu
roku 2030 již lze říci, že i přes dynamiku našich dějin a
rizikovost extrapolace, léta 2010 a 2020 byla pouze extrapolací
předchozí vývoj. V některých obdobích byla politická moc překroucena
sloužit lobbistickým účelům; zákony byly přijímány „na požádání“, např. s cílem
bránit aktivitám posilujícím demokracii a standardní politickou kulturu. Tento
byla proti té části veřejnosti, která se ztotožňovala s demokratickými a
humanistické ideály. Kromě plíživé rezignace na etické hodnoty,
rozvoj země brzdil i nedostatek skutečně erudovaných politiků
a neschopnost měnících se administrativ zvládnout principy
strategické vládnutí, tj. E. řízení a vedení země podle dlouhodobé vize a strategických plánů.